U Matěje v Praze

Bylo to dilema. Kam zajít na slavnostní oběd? 

Ve hře byla Pizza Nuova nebo restaurace U Matěje pana Punčocháře. Ta zvítězila, protože Semi se v pondělí "nechtěl zbytečně přecpat" a neomezená konzumace pizzy a těstovin se podle něj hodí spíš na víkend. Oba sledovali Master Chefa a tak chtěli ochutnat něco od pana Punčocháře.

U Matěje chtěl kocourek zkusit dršťkovou polévku, ale nakonec, že si raději dá dezert a tak to vezme bez.

Vážně luxusní předkrmové marinované hovězí maso mi harantíci odebrali hned po přinesení a kdyby byl toho vynikajícího chleba bochník, Semi by to dal. "No co, mám velkej žaludek po mámě. A Nela ho má po mámě i tátovi dohromady".

Pak rokovali s velmi trpělivým číšníkem o tom, jestli může k holandském telecímu řízku dostat jinou přílohu než bramborovou kaší. Promyslel hráškovou tarhoňu i salát z řepy, aby nakonec zůstal u neoblíbené kaše. Zmizela z talíře tak za dvě nebo tři minuty. U Nely to bylo dost podobné, jen mně vydržel telecí pavouček o něco déle. Ti dva jsou skvělí testeři. Když jim něco nechutná, rýpou se v tom a ohrnují nosy. Tady to do nich napadalo jedna báseň.

Přišla řada na dezert: Nelinka si rozvážně objednala capuccino bez kofeinu a těšila se na karamelové vejce. Neumím to popsat odborně: skořápka je taková lehká karamelová krusta, naťuknou ji a efektně

hodí na talíř, takže Nela vyjekne, že se to rozbilo. Ale alespoň se dostane k nadýchanému krémovému bílku a také ke žloutku z manga. Paráda. My jsme dali kokosovou laskonku se slaným karamelem a bylo nám moc fajn.

A tak jsem poprvé podlehl módě focení jídla, protože to prostě stálo za to. Nela tam chce mít narozeninový oběd. A to je vyznamenání...