PŘEVÁŽNĚ O SPORTU

V mém podání jde o absolutní nedokonalost ve všem, o co se v této oblasti pokouším. Od své skvělé diabetoložky mám zakázáno běhat rychle. Dlouho jsme zkoumali, proč mi rozhodcování zvyšuje glykemie, až vyslovila teorii, podle níž si mé tělo při rychlejším pohybu myslí, že je čeká boj a vyplavuje cukr. A tak běhám pomalu, rozvážně :-). O to víc se věnuji teorii a psychosociálním souvislostem téhle práce.

Chtěl jsem být slavným brankářem. V roce 1978 mi byly čtyři roky a za Lužánkami jsem viděl na vlastní oči dvě legendy - Ivo Viktora a Josefa Hrona v utkání Zbrojovka Brno - Dukla Praha. To mi učaroval, ale chyběl mi mrštnost i výdrž, takže co brankář žákovský jsem býval většinou náhradníkem. A tak mi začali strkat do ruky praporek tehdy pomezního (dnes asistenta), takže se stalo, že jsem v patnácti začal pískat. Znovu za Lužánkami jsem o patnáct let později viděl další legendy - Miroslava Maurera a Ivana Grégra, s nimiž jsem po dalších mnoha letech měl cennou příležitost nejen spolupracovat, ale také se přátelil.

V pískání mi chyběla mi pokora a jakýsi nadhled, takže jsem ani tady díru do světa neudělal. Přesto jsem se s první ligou potkal - před deseti lety jsem začal přednášet o psychosociálních souvislostech rozhodování a nedávno začal rozvíjet možnosti individuálního koučování. Snad to přinese něco dobrého. Každopádně se vám pokusím nabídnout svůj trochu jiný pohled na sport.

ČLÁNKY