Ve škole

Máme báječnou paní učitelku. Fakt. Moje kočička je u babičky a tak distanční výuku kontroluji po telefonu. Valnou část jednoho týdne jsme strávili projektem Staroměstská exekuce. Jako vystudovaný pedagog a kovaný evangelík trvám na tom, že nestačí jen napsat něco o Janu Jeseniovi, ale je třeba to ukotvit. Proč to vzniklo, kdo byli čeští stavové, proč ty "cápky" (to je nové cool slovo) vyhodili z okna, co z toho bylo a jestli to mělo nějaký dosah třeba do dneška.

Češi chtěli mít silného krále, tak si zvolili Ferdinanda Habsburského. Slíbil jim všechno, co chtěli. Že za výsledkem je pasáž: "platí polovinu státního dluhu, přestěhuje se do Prahy nebo že jim dá náboženskou svobodu. Nesplnil nic. Připomíná mi to, když nám pan premiér slíbil, že bude dost roušek nebo že nezavře školy".

Dnešní diskuze: Nelo, co škola? - Co s ní? - Co bylo? - V matematice nová látka. Když měří úsečka přesně napíšeš 22!mm. Když ne, napíšeš třeba 21+ 22-. Pochopil jsi to, tati? - Nelo, vypadám jako blbec? - To nevím, já tě nevidím.

Následuje ustálená věta se slovem v obecné češtině, takový malinký rituál, po kterém ví, že to přehnala. Ale nadá se lacino: Tati, ale to je látka z naší generace. - Nelo! - No vážně, nebo ty víš, co je třeba indické násobení?

Vím. Ale nechápu. A myslím, že ani strýc Petr, nejlepší matematik z celé naší rodiny.

A tak jsem se zhluboka nadechl. Nejprve mě napadlo, že to se mnou mí učitelé vážně neměli jednoduché. Jenže paní učitelka má takových mimořádně nadaných exotíků skoro dvacítku a k tomu pár dětí s poruchou učení. A pak už jen - paní učitelko, co pijete?

Paní učitelka je famózní. Včera jsme měli online tripartitu - to je schůzka dítěte a rodičů s učitelem. Nela mě na ni připravovala nedělním ranním telefonickým imperativem: "Tati, jenom abys věděl, hlavní slovo na tripartitě mám já!"

Pokračuje to v pondělí po škole lehkým varovným signálem: "Tati, je to super, sedím v lavici s Rebekou a Eliášem (jména mám na Nelino přání měnit). Akorát dneska jsme strašně kecali a paní učitelka říkala, že udělala chybu, když nás dala spolu." Zkusím rodičovské upozornění, co by se mohlo stát, když bude žvanit. Než ovšem zhmotním konkrétní hrozbu, přeruší mě: "Tati, ale my žvaníme pořád."

Dozvím se, že kočička opravuje i paní učitelku. Při výuce. Ale že to nevadí... Nevím, ale to jsem snad nedělal .

Pak přijde čas na češtinu a psaní s/z. "Třeba strávit, jako když trávím jídlo," pojmenovává problém a paní učitelka se ptá po zdůvodnění. "Já si to představím jako dohromady." To mě zarazí a paní učitelka na tom zřejmě není jinak. "No představím si, že se to v tom žaludku všechno smíchá dohromady."

Tak nevím - já jsem se rodičáků bával, neboť zpravidla ústívaly v konce nepříliš veselé. Dnes je to zřejmě šance k exhibici.

A tak jsem si řekl, že si paní učitelka zaslouží poděkování a povzbuzení. Něco jsem sesmolil do WhatsAppu a abych to odlehčil, píšu: Hodnocení u nás doma: Nelo, paní učitelce to slušelo a má hezkou žlutou bundu. Asi bych ji to měl napsat, ne? - Tati, to jí nepiš, paní učitelka ví, že jí to sluší.

Odpověď přišla vzápětí: Děkuji, moc si toho vážím. Jo, ona je zlatá, když jsme brali změnu stavu a já jim vysvětlovala, že jsem zhubla a zkrásněla (často mluvím v příkladech v ich formě), tak Nela zahlásila, že jsem byla hubená a pěkná furt.